Zajímají vás zkušenosti se stavební firmou S.I.P Beroun? Pište na soul176@seznam.cz

Zatím to vidíme blátivě...

15. října 2008 v 22:14 |  Pozemek
Výběr pozemku byl asi to nejjednodušší, co nás na celém našem "projektu" zatím potkalo. Pokyn od manžílka zněl jasně. Najdi něco kousek od Prahy, nejlépe se skvělým spojením po dálnici, tak do 20 minut. Taky aby tam byl les, houby, aby to bylo zasíťované a aby to měly děti kousek do školy ... a já na pivo. Jo a nesmí to být nějaká díra, spíš větší město.


No tak jsme si sedla k počítači, hledala, pátrala a po asi pěti prohlídkách zoufalých míst jsem taky skutečně našla. Teď už to byla jen otázka sehnat penízky, protože takový kousek louky čítající něco málo přes 1000 m2 taky světe div se stojí pěkné peníze. I když na něm zatím nestojí s prominutím ani kadibudka.
Spočítali jsme penízky v bankách, peněženkách i kasičkách dětí, ale pořád jsme se nemohli dopočítat.
Nastala chvíle, kdy se manžel odvážil vyslovit tu do té doby nejnemožnější myšlenku na světě. "Prodáme chalupu?" Dílo vzešlé z potu a krve, vypulírované k obrazu našich potřeb. Pohodlný dům s bazénem, s krásnou zahradou a hlavně s těmi báječnými vzpomínkami. A skvělými sousedy, kteří se za těch pět roků stali skoro rodinnými příslušníky. "Tak, co Jirko, kdy zase vyjde Velký vůz?" To jen tak na okraj, kdyby náhodou tyhle řádky někdy četl. On už bude vědět. Taky to byla velká zkouška našeho manželství. Jak už jsem zde psala, kdo chalupařil, ví o čem mluvím.
No tak jsme nakonec chaloupku docela dobře prodali, penízky přesunuli developerské firmě a něco přidali a máme ho.
Je ve Středních Čechách, asi 20 minut do Prahy.
Z obýváku budeme koukat do lesa (snad tam budou i ty houby). Jsou tam všechny možné i nemožné sítě (tedy zatím jen ty pavoučí).
Je tam škola, školka.
I autobus.
A je tam pivnice!!!!!!!!!!!!!!!!
A my čtyři zatím trčíme v paneláku .
Kde přesně se ona pohádková parcela nachází, vám neprozradím. Z několika prostých důvodů.
Přesně z těch, proč nechci na vikýři v domě měděný plech. Když to zjistí šikovný chlapík, druhý den ho už nemusíme mít. Takže jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o naše slasti i strasti, ale místo neprozradím. To víte, lidé jsou všelijací.
Leda, že by se našel někdo, kdo by se chtěl stát naším sousedem, či se jím již stal a chtěl si popovídat. Jinak tyto a všechny ostatní dotazy, prosím vážení, po mailu.

Stavět chceme začít v březnu 2009. Teď řešíme projekt. Jsme docela detailisti. Vidíme totiž, jak staví má sestra. Bez podrobné projektové dokumentace a stavebního dozoru došla do stádia, že to musela kousek nad základy zbořit (materiál 2. jakosti), přesunovala ukotvená okna atd. Kdyby byla vdaná, tak už se jistě dávno rozvedla. Teď ty její stavební nálady, plynoucí z desítek stavebních proher a nedorozumnění, odnáší její již dospělá dcera - studentka. Ta se s ní samozřejmě rozvést nemůže, takže to na ni dopadá o to tíživěji .
Když měla postaveno, zjistila například taky, že se jí do domu nevejde kuchyně (proto my již nyní máme hotový projekt z kuch. studia). Ve skutečnosti jsme ušili dům na kuchyň. Nedivte se, podle mě je srdcem domu kuchyně a když ta nefunguje, chytnete fakt jenom infarkt (z toho běhání a nepořádku).
U pozemku se již usilovně pracuje na sítích. Tady musím vyzdvihnout našeho developera, který zatím! více než dostál svým slibům (zní to hezky v dnešní době, že?) a se sítěmi je nyní ve velkém předstihu. Děkujeme!!!!!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama