Zajímají vás zkušenosti se stavební firmou S.I.P Beroun? Pište na soul176@seznam.cz

Někdo by řekl: "nepoučitelní šílenci..."

15. října 2008 v 15:00 | Zdeňka |  Kdo jsme?
Dalo by se říct, že jsme klasická česká rodina s dvěma dětmi, které život v paneláku nepřirostl vůbec! k srdci. Tak jako asi každý jsme hledali zpočátku různé aktivity. Zkoušeli jsme cestovat. Zjistili jsme ale, že svět je příliš velký a hrbolatý, stejně tak paradoxně místy už i dost nudný a plošný a že jeho pohlcujícímu se tempu už jaksi nestačíme a nechceme se mu ani přizpůsobovat.
Zkoušeli jsme chalupařit: A pět roků jsme nedělali nic jiného než míchali maltu, odháněli děti od míchačky a taky třeba strhávali stříšky na zídce, které zedníci nalepili otočené o 90 st.




Ve chvíli, kdy mrholilo, roční syn si hrál na písku a já v kosmické rychlosti odloupávala jak Mařenka přilené stříšky, aby do pondělka nezaschly, došlo mi, že tudy cesta asi nevede. Když jsme pak ještě cestou ze svahu dolů skopla tři sloupky plotu, protože letěly na všechny světové strany, s bolavou nohou jsem nakonec souhlasila s manželem, že chaloupku milovanou prodáme a začneme nanovo.
Nesmím ale zapomenout na našeho zlatého zedníka Honzu Zímu ze Solan. Šikovný, pracovitý, kluk, který používá hlavu. Občas jsem mu do toho "kecala", ale mnohem více mě toho on naučil. Jen díky němu se z naší staré chalupy vyloupla velká krasavice. Honza je příkladem, že zlaté české ručičky ještě žijí a umí "za to vzít". No fotce níže vidíte jeho práci. Od dlaždiček v koupelně a kuchyni, fasády i plotu... Když bohužel neměl čas, najali jsme jiného "živnostníka". Jakmile však mohl, raději jsme počkali a vrátili jsme se opět k němu. Takže Honzo, díky!



Můj muž je vášnivým stavitelem čehokoli. Bohužel je více teoretikem, než praktikem a podle toho to taky vypadá. Když nám pomáhal děda (jeho otec) s rekonstrukcí chalupy, jen těžko jsem v sobě dusila smích, když jsem je pozorovala, jak stojí nad kyblíkem malty, v ruce piva a vedou vášnivé diskuze o tom, zda je malta dostatečně mazlavá a jak ten pokoj bude jednou jistě krásně vypadat. Tak jsem to nevydržela, maltu jim od té doby míchala sama a určovala jim tak poněkud přijatelnější tempo. U toho bohužel zůstalo těch pět let, takže nyní se mi po chalupě ani moc nestýská, neboť skončily kruté roky nepředstavitelné dřiny, kterou pochopí jen ten, kdo rovněž chalupařil. Ale ve skutečnosti to byla nejakčnější pařba mého života. Tak trochu se nyní bojím, že začne nová. No uvidíme. Třeba bude zábavnější a přeci jen trochu klidnější.
Rozhodli jsme se tedy postavit baráček. Začínáme znovu a doufám, že se z chyb poučíme! Chaloupku jsme prodali a místo ní máme kus pole. A to jsme ještě museli doplatit. Už se ale kopou sítě (dokonce v předstihu než bylo ve smlouvě, takže zatím je naše cesta tímto směrem bez větších hrbolů).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama